Marek Řezáč je ředitelem pražské centrály společnosti Gordic, kde se primárně zaměřuje na rozvoj obchodu rodinné firmy. Gordic je jedním z předních dodavatelů IS pro státní správu, která je podle Marka Řezáče velmi specifickým a náročným prostředím.
„Kolikrát mi přijde, že se neustále vymýšlí „kolo“, namísto toho, aby se využilo nějaké etablované řešení a celý ekosystém se budoval okolo něho. Podle mě je tohle racionální přístup, podle některých lidí zase vendor lock-in,“ vysvětluje Marek Řezáč jeden z důvodů, proč digitalizace státu postupuje jen velmi pomalu.
Jak Gordic jako lokální rodinná firma konkuruje nadnárodním společnostem – co je výhodou a kde naopak ztrácí?
Naší výhodou je především znalost lokálního prostředí. Díky tomu, že vyvíjíme legislativně závislý software, je znalost lokální legislativy a souvisejících procesů velmi důležitá. Orientace v této oblasti je samozřejmě snazší pro českou firmu než pro nadnárodní společnosti. Dále je to určitě flexibilita.
Jsme rodinná firma, kterou založili naši rodiče se svými kolegy, a tak máme s bratrem jako nastupující generace určitou volnost v rozhodování. To firmě v případě potřeby umožňuje poměrně rychle otočit pomyslným kormidlem a daleko rychleji se přizpůsobit novým trendům a požadavkům zákazníků.
My vždy říkáme, že rozdíl mezi Gordicem a jinými IT firmami je v tom, že když jste k nám zavolali před 30 lety, tak to zvednul Řezáč. Až sem zavoláte za dalších 30 let, zvedne to opět Řezáč.
Firma je na trhu již přes 30 let a obsluhuje téměř 6 000 zákazníků. Jak má zajištěnou kontinuitu?
Bez nadsázky řečeno, my jsme s bratrem do firmy nepřišli, my jsme se do ní narodili. Už od základní školy, když se nás učitelé ptali, co bychom chtěli dělat za práci, měli jsme jasno. Já aktuálně zodpovídám za chod pražské centrály, kam se primárně soustřeďují obchodní aktivity Gordicu. Bratr sídlí na centrále v Jihlavě, kde má na starosti veškeré digitální informační služby a je odpovědný za to, aby tyto služby podporovaly naše vnitropodnikové cíle. Postupně si od zakládající generace našich rodičů přebíráme další agendy a týmy a pokračujeme v rozvoji firmy a portfolia v zájmu našich zákazníků. Díky podobnému věku a smýšlení jsme s bratrem schopni se velmi dobře vzájemně doplňovat, což je pro kontinuitu firmy důležité. Výhodou je samozřejmě i samotná úzká rodinná vazba, která v případě rozdílných názorů umožňuje otevřenější diskusi.
Jak Gordic konkrétně pomáhá k postupné digitalizaci státu? Myslí při tom na bezpečnost nebo na občany, kteří „nežijí online“?
Naší vlajkovou lodí je ERP systém GINIS, který pomáhá státním organizacím plně digitalizovat především oblast ekonomiky a spisové služby. V oblasti ekonomiky nabízí plně integrované řešení agend, jako účetnictví, rozpočtování, evidence majetku, mzdové účetnictví nebo controlling. V oblasti spisové služby tvoří GINIS páteřní systém, který řídí a spravuje dokumenty v rámci celé organizace. Vedle našeho ERP systému nabízíme organizacím i dílčí produkty, jako například Osobní portál občana, který zjednodušuje občanům komunikaci a řešení závazků směrem k úřadům. Tady ale ještě nemůžeme mluvit o plné digitalizaci, protože značná část občanů stále preferuje spíše fyzickou komunikaci s úřadem a online svět je jí pořád poněkud cizí. Ale i to se postupem času mění.
Bezpečnost je samozřejmě jedním z klíčových atributů, na který klademe velký důraz. Do oblasti kyberbezpečnosti výrazně investujeme a spolupracujeme se specialisty, kteří nám pomáhají v tomto ohledu vtisknout našim produktům garance bezpečnosti a důvěryhodnosti.
Proč je digitalizace státu tak pomalá a co by ji mohlo nastartovat?
Za pomalým tempem digitalizace státu vidím tři zásadní aspekty.
- Prvním je takový ten heroický přístup: „To, co bylo před tím, je všechno špatně a pojďme to rychle nahradit.“ A pak se stále dokola „vymýšlí a vyměňuje kolo“, místo toho, aby se stavělo nad tím, co funguje. Stát si chce také řadu věcí vyvíjet sám a ukázat komerčním firmám, jak to udělá levně. Přitom je na trhu řada funkčních řešení, na kterých lze stavět. Místo toho, aby je stát využil, tak se snaží nabírat programátory, kterých je na trhu málo a o které se zbytečně přetahuje s komerčními firmami.
- Druhým aspektem je to, že si stát nakládá více než unese. Občané samozřejmě chtějí slyšet velké vize o radikálních transformacích, ale je třeba si uvědomit, že je tady limitovaný státní aparát a nějaká legislativa, kterou je třeba zohlednit. Pak zjistíte, že digitální transformace v tomto prostředí nelze dělat zas tak radikálně. Ba naopak je důležité k nim přistupovat velmi obezřetně a snažit se například i simulovat různé scénáře, které mohou nastat, a ty se v rámci transformace snažit taktéž vyřešit. Jinak se vám to pak celé rozpadne pod rukama.
- Třetím aspektem je způsob zadávání veřejných zakázek, protože ve veřejném sektoru se musí vše soutěžit. V mnoha případech se bohužel stále soutěží na cenu, takže vyhrává ta nejlevnější nabídka na úkor kvality. Když se nad těmito aspekty bude více přemýšlet, digitalizaci to zrychlí.
Jak to obecně vypadá s kyberbezpečností ve státní správě – zatím jsme snad kromě ŘSD nezaznamenali nějaký vážný incident. Je to dobrým zabezpečením?
Těch bezpečnostních incidentů bylo zcela jistě více, jen o nich možná nevíme, protože se je podařilo v krátkém čase úspěšně vyřešit. Dneska už se ale nesetkáme s žádnou státní institucí, která by brala kybernetickou bezpečnost na lehkou váhu. V praxi vidím, že řada organizací v rámci svých rozpočtů alokuje nemalé prostředky na posílení kybernetické bezpečnosti, a jsou vypsány například i různé dotační tituly, v rámci kterých mohou organizace pro zvýšení své kybernetické bezpečnosti zažádat o finanční prostředky.
Jaké jsou aktuální trendy v IT pro veřejnou správu? Liší se nějak od komerčního sektoru?
V současnosti je to určitě umělá inteligence a její využití pro zefektivnění agend organizací veřejné správy. Což je téma, kterému se u nás ve firmě také velmi aktivně věnujeme. Jak se liší oproti komerčnímu sektoru? Já vždycky říkám, že IT veřejné správy do jisté míry kopíruje IT komerčního sektoru, ale s větší setrvačností, kterou způsobuje především legislativní rovina, kterou komerční sektor nemusí řešit.
